Další den ráno nás probouzí kohoutí kokrhání z naší zahrady a sluneční paprsky, které se loudají přes závěsy do pokoje, nám dávají příslib, že nás čeká opět krásný a jasný den. Další noc bez klimatizace a bez internetu. Chybějící klimatizaci řešíme před spaním sprchováním ledovou vodou a na to, že bohužel nezkontroluji svou emailovou schránku, se dá rychle navyknout.
- Další rady, tipy a inspirace k dovolené na Seychelách naleznete i na mých stránkách Levně na Seychely
Dopřáváme si čaj, čerstvý džus, jogurt a banány z předchozího dne, abychom se posilnili na cestu. Doplňujeme dostatek vody do lahví z barelu. Dnes nás čeká celodenní výlet přes tři nejhezčí pláže ostrova La Digue. Dalo by se jít ještě na další, ale již by to nebylo příjemným procházkovým tempem. Na tenhle výlet doporučuji mít rozhodně kola. Projíždíme kolem parku L’Union Estate, kde jsme strávili předchozí den (pokud jste ještě nečetli můj první článek z La Digue – máte možnost zde, stejně tak se podívat na mé video z krmení želv).
V druhé polovině cesty již začíná mírné stoupání, které nám při cestě k pláži nevadí. Sjíždíme kopec dolů a říkáme si, že to bude horší při cestě zpět odpoledne. Přijíždíme k rozestavěné stavbě, asi to bude plážová restaurace. Kola opíráme do roští k dalším do stínu a pomalu kráčíme k první z nejhečích pláží – ke Grand Anse.
Video z této pláže jsem vám sestříhala na můj youtube – pusťte si ho zde.
Na pláži není skoro nikdo, plechový kiosek je také prozatím prazdný, hraje tu jen potichu místní muzika. Písek je rozpálený a stín se tu hledá jen velmi těžko. Procházíme po pláži k levé straně, kde je vidět několik turistů, jak si ubírají svůj kousek stínu. I my si zde jedno místo ukořisťujeme a chvilku se jen kocháme nádherným výhledem na celou pláž. Hned u vstupu na pláž je cedule, že koupání je zde nebezepčné, nicméně vlny dnes lákají minimálně se jít svlažit a zadovádět si v nich. Pod vodou vás sem tam polochtají skoro průhledné rybky a máme štěstí i na dva malé baby žraloky, kteří sem nedopatřením zabloudili.
Tak jak si je ale každý snaží ulovit pro své foto/ video záběry, tak nám i rychle mizí. Po chvíli, kdy jsme si této pláže užili dosytosti, vydáváme se na krátkou cestu místní junglí k druhé pláži. Jde se mírně po kamenitých přírodních schodech. Já to zvládám v žabkách, ale pokud není tahle obuv vaší prodlouženou nohou, doporučuji raději vzít si páskové sandále či botasky.
Sledujte mě i na Instagramu
Po cestě potkáte nespočet černých stonožek, těch nohou si myslím bylo ještě více než sto. Je zde spousta banánovníků a ananosovníků. Kája se mi snažil něco málo z banánů setřást, ale bohužel vše bylo vysoko a hlavně jsme nebyli prvními, kdo zde procházel. Třeba ale budete mít štěstí vy. Scházíme k druhé pláži – Petite Anse. Na pohled menší a pro mě ještě hezčí než Grand Anse. Máme štěstí, že se uvolnil jeden ze dvou rákosových přístřešků. Dostatek místa ve stínu, abychom si zde užili chvíli ve vlastním ráji. Zjišťujeme, že zadní část pláže patří nudistům. Nikde není značeno, kudy se jde na třetí pláž, a tak se odvažuji a jdu se jich optat. Myslím, že kdybych odpověděla, že jsem zde sama, pán by se vydal se mnou, nicméně takto nás pouze nasměroval a doporučil, ať se stačíme vrátit za světla zpět. Chvíli si ještě užíváme skákání do vln. Jsou zde silnější než na první pláží, takže mě jedna hned hezky semele a já mám štěstí, že mi brýle zůstaly omotané kolem drdolu. Dovolenkářky doporučení: neberte si do vody brýle, když jdete skákat do vln!
Na třetí, prý pro mnoho dovolenkářů nejhezčí pláž, se vydáváme obrostlou cestičkou těsně za naším přístřeškem. Cesta nám trvá přibližně dvacet minut. Čeká vás opět mírné stoupání přes velké kamenité schody a je dobré dávat pozor, kam šlapete. Část cesty se jde příjemně ve stínu a určitě doporučuji nastříkat se předem repelentem. Po chvíli již přicházíme k Anse Coco a musím dát za pravdu, že má opravdu svou charakteristickou atmosféru. Je již odpoledne, a tak se tu stín hledá poměrně snadno. Chvilku po našem příchodu se zvědají turisté, kteří tu byli před námi a zanechávají nám tak tuhle pláž zcela a jen pro nás. Kdyby to bylo jen možné, tahle pláž by byla místo, kde bych chtěla strávit alespoň jednu noc.
Dnešní naše putování po seychelském pobřeží mi připomnělo novozélandský trek přes pobřeží národního parku Abel Tasman, kde je právě na takovýchto opuštěných plážích možné i přenocovat. Můj dovolenkář si zabral své místo ve stínu a já byla ve svém živlu. V různých průvodcích se dočtete, že tohle místo je úžasné na šnorchlování a potápění. Možná ano, ale ne ze břehu, nebo ne v prosinci. Přes vlny a korály jsem se dál do moře nepouštěla. Za to jsem prošla pláž od břehu k břehu a nasávala energii zapadajícího slunce. Tohle jsou ty momenty, kdy si prostě jen sednete na ten vyhřátý písek, pozorujete šumění moře a jste vděční za to, že tu můžete být, že můžete něco tak neskutečného prožívat. Navíc s člověkem, který je nadšený z každého vašeho šíleného nápadu, který vás po cestě napadne.
Vracíme se zpět. Na předchozích plážích se již nezastavujeme, abychom se na cestu dostali za světla. Pokud byste tu chtěli zůstat romanticky až do setmění, doporučuji si vzít minimálně čelovku. Ale západy slunce jsou stejně nejhezčí na jihozápadě ostrova, tak se vydejte raději tam.
Kola na nás čekala již osamoceně. Na Grand Anse je ještě několik rodin s dětmi, po chvíli zjišťujeme, že to jsou češi. První, na které jsme zde natrefili. Jsou na Seychelách podruhé, ale poprvé s dětmi na La Digue. Ostrov je opravdu malý, a tak na sebe natrefujeme ještě několikrát. Cesta na kole do kopce nám dala opravdu zabrat. Kája si to poctivě vyšlápl celé, já to v polovině vzdala a pohodlně si své kolo bez přehazovačky vyvedla. Cestou jsme měli v plánu nakoupit zásoby v největším supermarketu na ostrově. Ejhle. Bylo zavřeno a zavřeno bylo i všude jinde. Cestou nám došlo, že ty volby na prezidenta, o kterých se tu všude mluví, jsou dnes, a proto mají všichni volno.
Hledáme, scháníme a zjišťujeme, že je otevřené jen jedno Take Away hned v centru. Na seychelskou zmrzlinu se tedy budu těšit až další den. Jsme unaveni, ale nedá nám to, a tak se vydáváme do nejluxusnějšího místního baru u pláže. Sedáme si do křesel na pláži a objednáváme si drink za cenu, za kterou bych se u nás dokázala slušně motat. Výhodou je bezplatný internet. Místo romantického večeru na pláži za svitu svíček to vypadá, jak když dva závisláci dostali po třech dnech internet. Děsný! Nicméně zjišťujeme, že kolem nás tomu není jinak. Vyřizujeme si tak vše potřebné na příští dny v ráji a poté si již užíváme šumění moře za svitu hvězd.
Na poslední den jsme si naplánovali šnorchlování na severozápade ostrova. Prý jsou zde vidět i mořské želvy, uvidíme! A vy se můžete těšit na mé další vyprávění.
Další informace k Seychelám naleznete i na mých stránkách Levně na Seychely
Vaše dovolenkářka
Pokračování mého cestopisu – Poslední den v ráji zvaném La Digue