Třetí den našeho putování po jarním Slovinsku byl doslova bohatý na zážitky. Poté, co jsme opustili úchvatné jezero Bled, vedla naše cesta do jednoho z center slovinského vinařství, do Vipavy (stránky turistického centra Vipavy s informacemi a tipy na výlety). Po úvodní ochutnávce v místní vinotéce a seznámení se s tradičními víny, unikátními právě pro tuto oblast, nám byla dopřána procházka po starém centru Vipavy s milou průvodkyní. Při prohlídce města nás stále doprovázelo slunečné počasí, a tak byl zážitek z odpoledního putování po vinařské oblasti Vipava velmi příjemným zpestřením našeho výletu.
Na krátkou ochutnávku a povídání o dalším vinařství z této oblasti jsme vyjeli do okolních vinic, do vinařství BURJA, kde nás uvítal mladý vinař Primož. To už začalo sluníčko nad vinicemi pomalu zapadat a nás čekaly ještě dvě velmi příjemné návštěvy tohoto dne.
Před setměním nás v malé vesnici Slap přivítala rodina z vinařství Rondič. Příjemný mladý pár, který zde s rodiči a za občasné výpomoci i dalších přátel vybudovali doslova vinařské království. Na uvítanou nás pohostili tradičními jídly z místní kuchyně a ke každému chodu náležela i ochutnávka výborných vín. Milým překvapením pro mě jistě bylo, že připravená jídla byla ve variantě pro mě bez lepku (velký dík). Jedno z tradičních jídel zde je i kukuřičná polenta, která je přirozeně bez lepku a kombinace s chřestem a výtečným sýrem byla prostě dokonalá.
Kromě samotné ochutnávky a pohoštění nám Matej, který studuje bohemistiku a dalo by se říct, že mluví skoro plynule česky, vyprávěl i něco málo z historie jejich vinařství. Z jeho povídání bylo cítit nadšení pro jejich podnikání i to, že jejich práce pro vinařství Rondič (webové stránky mají i v češtině) je jejich životním stylem. Je velký rozdíl, když navštívíte muzea, kde jsou lidé zaměstnaní a počítají svou práci od – do a když jste pak přivítaní ve vinařství, kde za úspěchem stojí nadšení lidé, kteří milují svou práci a je to znát na každém jejich kroku.
Po příjemném úvodním pohoštění s vyprávěním se přesunujeme do vinařského sklepa, kde na nás čekají další pochoutky k ochutnávce místních unikátních vín a likérů. V jedné části sklepa si prohlížíme moderní sudy na víno pro jejich stáčení na velkoprodej a uvelebujeme se v příjemnější části s tradičními dřevenými sudy a masivním barem, na který nám děvčata připravila speciality k ochutnávce. Tradiční slovinský pršut, který dostává sušením svou lahodnou chuť díky místnímu silnému větru, je naprosto luxusním požitkem. Není divu, že tahle pochoutka mizí mezi prvními. Kromě oblíbeného vína Pinela ochutnáváme i chuťově mnou velmi oblíbené slámové víno a domácí likér. Karamelová barva a nasládlá příchuť jsou jen malou vzpomínkou na tuhle úžasnou ochutnávku.
A co borovnička? Oblíbený slovinský borůvkový likér, na kterém jsem se stala bez vytáček závislá, stejně jako moje blogerská kolegyňka Janča (její blog JsemZena.eu určitě také navštivte). Tak i toho se nám na závěr dostalo. Při našem lednovém lyžařském výletu po nej slovinských střediscích jsme se borůvkovým likérem zahřívali při našich pauzách na obědy a není divu, že jsme si na něj všichni tak navykli. Když byla možnost zakoupit si nějaké víno s sebou, hodně z nás si na cestu do Čech koupila kromě tradiční Pinely právě i borovičku. Nebudu vám zapírat, musela jsem si dopřát skleničku i při psaní dnešního článku.
Velmi milá návštěva ve Vinařství Rondič končí po setmění a na nás již čeká neméně příjemné pohoštění u Karolíny, která vytvořila v oblasti Vipava, ve Vrhpolje, jedinečný kemp nejen pro milovníky paraglidingu (mrkněte na její FB stránku). Sympatická mladá maminka nám ukazuje místo, které je přes letní sezónu rájem pro stanování a zavede nás i do vlastního vinařského sklípku, kde ochutnáváme víno z jejich vinic. Kromě ochutnávky vín nám Karolína připravila tradiční dobroty. Domácímu slovinskému pršutu nemůžeme odolat. Jako překvapení si pro nás připravila možnost podívat se do historické místnosti starého kostelíka, nad kterým je jejich dům vystavěn. Do malé místnosti vede pouze několik desítek centimetrů na délku a šířku otvor, přes který jsem se rozhodla s Karolínou prolézt jen já. Zážitek jistě zajímavý, o to víc, když se leze v sukni a již po celém ochutnávkovém odpoledni 😉
Karolina Kobal z KAMP Vrhpolje je velmi milou hostitelkou a moc mě mrzí, že jsme zde nemohli pobýt delší chvíli, ale věřím, že se sem ještě někdy vypravím a stan si vezmu také s sebou. Po návštěve Karolíny kempu se již vydáváme znaveni do hotelu Convent v Ankaran, na pobřeží, o kterém jsem vám již vyprávěla v jednom z předchozích příspěvků – přečíst si ho můžete v sekci Na cestách s dovolenkářkou – Slovinsko.
Pokud se vám líbí mé foto příspěvky, potěšíte, když mě začnete sledovat i na Instagramu 😉
Vaše dovolenkářka