Jsme již na Seychelách několik dní (pokud jste se dostali k mému cestopisu ze Seychel až dnes, pusťte se nejprve do čtení prvních dílů zde) a stále jsme nezažili ten pověstný déšť, který nás měl během naší prosincové dovolené provázet. Ne, že bychom po něm toužili, ale probouzet se za příjemného šumění deště na terase, v našem pokojíku na ostrově La Digue, nebylo zlé. Každopádně nám ten seychelský deštík zhatil naše plány na poslední den na tomto ostrově, vydat se brzy ráno, ještě než nastane odliv, na severní část ostrova za šnorchlováním.
Poprvé jsme se vydali ještě před obědem, ale po pár metrech se vrátili zmáčení. Po obědě jsme si řekli, že je to stejně jedno, zda jsme mokří z deště nebo z moře, a vydali se vstříc dnešnímu aprílovému počasí na výlet po severním pobřeží. Ze šnorchlování samozřejmě nic nebylo, protože na západní straně již nastal odliv a na severovýchodě byly vlny takové, že by stejně nebylo nic vidět, i kdybychom se přes ně dostali. Alespoň jsme projeli celé pobřeží, místy v dešti, místy v jasném slunci, že by nikdo nevěřil, že před minutou jsme zmokli.
Přečtěte si také o Seychelách:
- Počasí na Seychelách a kdy se sem vypravit na dovolenou
- Stravování na Seychelách
- Kde se ubytovat na Seychelách?
- Dovolená na ostrově Praslin? Ten klidně vynechejte..
- Seychely, ostrov Mahé: 5 důvodů, proč se ubytovat v oblasti Baie Lazare
- Ostrov Praslin: jak se dostat na pláž Anse Georgette
Když se takhle vydáte mimo centrum, je dosti možné, že po cestě potkáte několik želv přes cestu. Většinou je u nich i několik trapných turistů předstírajících, že se na nich vozí. My však zastavujeme až skoro na konci cesty, na kopci, kde se promenádí několik želv, které zde mají místní jako domácí mazlíčky. Ochotně si nechají asistovat při krmení a můžeme si je i pohladit.
Cestou zpět míjíme malý pobřežní bar. Myslím, že je to ten, o kterém jsem se na několika místech dočetla, že se tu dá za pár korun najíst i napít. Nevím, zda jsme byli u správného, ale za pár korun se tu už tedy nenajíte. Na cestě vidím po dešti napadaných spousty malých ořechů ještě v obalu. Kdybych se tenkrát té botanice věnovala víc, poznala bych hned, že se jedná o muškátové oříšky. Bylo jich tu mraky. Kája, ať to nesbírám, že by tu určitě takhle neležely. Vzala jsem si 3 a pak na Mahé litovala, když jsem zjistitla, kolik chtějí na trhu za balíček 5 oříšků. Mimochodem muškátové oříšky jsou oblíbeným suvenýrem, který se ze Seychel vozí. A co si budeme povídat, darované oříšky, ke kterým máte ještě vlastní příběh, jak jste je sbírali, dárek k nezaplacení!
Ještě než jsme vyjeli zpět na kopec, na severní část ostrova, můj dovolenkář zahlédl na pláži palmu na ležení. Pojď, ty si na ní lehneš a já tě vyfotím. Jsem docela nemehlo, takže mě mohlo napadnout, že když na tu palmu vylezu, že z ní už normálně neslezu. Pokud se tedy někdy budete fotit naležato v rádoby sexy póze, ujistěte se, že pod vámi nejsou klacíky, zbytky korálů a všelijaké kamínky, až budete padat! Tomu, co následovalo, byste se určitě nasmáli, jako můj dovolenkář! Fotka se ale povedla povedla.
Nakonec jsme si na zbytek odpoledne lehli na pláž, kde mělo být původně krásné šnorchlování. Ve vodě se dalo maximálně vegetit jako v mělkém bazénu, ale posledních pár hodin na rajském ostrově La Digue nám to rozhodně nekazilo. Občas se předemnou objevila nějaká ta zatoulaná ryba, ale hlavně jsem si užívala můj nový objev ze seychelského supermarketu – zmrzlinu (ovocnou dřeň) v pytlíku. A světe div se, byla vynikající a dokonce nenásledovaly ani žádné břišní potíže. Takže doporučuji i bezlepkářům. Obchůdků je na La Digue poměrně dost. Některé jsou provozované opět Indama a ty mají otevřeno většinou i v neděli. Největší supermarket měl bohužel většinu času zavřeno. Byly zde volby na prezidenta, a proto i ta místní morálka byla krapet dovolenkářská. Jinak až se sem vydáte vy a nebude to zrovna přes nějaký svátek, můžete se na otevírací doby docela spolehnout. Tyhle zmrzliny byly k dostání jen asi ve dvou větších obchodech. Jinde jsem na ně nenatrefila.
Na večer si pro nás naše paní domácí připravila překvapení v podobě romantické večeře, kdy nám ugrilovala čerstvou rybu v kreolském stylu. Vynikající! Na podobný způsob jsem pak pekla naší rybu na Mahé, ale nebudu předbíhat. O tom, kde jsme ji ulovili a jak jsme si vařili až zase příště.
Náš trajekt, zpět na Mahé, jsem nám objednala na brzy ráno, na 7. hodinu. Klučina od kol nám slíbil, že nás vyzvedne a pomůže odvézt na kole se zavazadly až do přístavu. Prostě asi zaspal, a tak jsme se vydali sami pěšky na poslední procházku po La Digue k přístavu. Tentokrát sedíme na horní palubě a loučíme se za jasného slunečného rána s ostrovem, který byl posledních pět dní našim rájem a těšíme se, jaké další dobrodružství nás čeká na Mahé.
Vaše dovolenkářka
Pokud mě ještě nesledujete na Instagramu, přidat si mě můžete zde