Náš Bali cestopis pokračuje:
Původně jsem si myslela, že nás loď z Nusa Lembongan „vyhodí“ opět na pláži, odkud jsme před třemi dny odplouvali, nakonec jsme se ale blížili k místnímu molu. Hurááá, vypadá to, že budeme vystupovat normálně. Jenže ouha, loď nám zastavila u kamenné stěny a než jsme se dostali sami ven, začali nám batohy tahat místní chlapáci a házek na šutry. Samozřejmě se hned nevybíravým způsobem dožadovali odměny.
Bali cestopis – pokračování
Nicméně, Kájovo vyřízený pohled stačil k tomu, aby zmizeli a nic nechtěli. Aneb .. vítejte zpět na Bali! Na další tři noci jsem nám vybrala potapěčský resort na severu ostrova v oblasti Tulamben. Zjišťovala jsem si trasy autobusů i shuttle busů, ale bohužel většina jezdí buď brzy ráno, nebo mimo trasu. Proto jsem si před odjezdem na ostrovy zjišťovala cenu taxíků ze Sanuru. Mají tu opět smluvně dohodnuté ceny, takže jsem se pod 400t. nedostala.
Dostala jsem ale doporučení na muže z Tulambenu, se kterým jsem se nakonec domluvila, že nás u přístavu bude čekat a po cestě nám v rámci ceny ukáže zajímavá místa. Díky němu nám dali ostatní taxikáři pokoj a vydali jsme se hned na cestu. Co se týče kvality aut taxíků, musím říct, že na Bali se jezdí novými a poměrně luxusními vozy za dobrou cenu. Pokud jste však byli na Srí Lance nebo v Thajsku, budou vám tu prostě chybět ťukťuky, které jsou levné a stopnete si je na každém kroku.
Ještě jsme se nevydali ani ze Sanuru a už nás náš řidič začal masírovat naučenou prodejní mapou. Původně jsme mysleli, že nás vezme na historická místa, proveze rýžovými poli, ale začal klasicky „herbal garden“ a restaurace, místa, kde taxikáři dostávají provize za přivezené hosty. Dle zkušeností ze Srí Lanky slušně odmítáme a žádáme o slibovaný výlet na rýžová pole a do paláce, který budeme míjet po cestě. Řidič už najednou není tak veselý, ale souhlasí, že nás vezme přes nějaké „nejhezčí rýžové pole“.
Ještě než nás vysadí u našeho hotelu, zkouší nám nabídnout služby jeho společníka na potápění, opět slušně poděkujeme za nabídku a loučíme se před naším hotelem se slovy, že si na sebe určitě ponecháme kontakt. Jakmile však řidič vidí recepčního z hotelu, je na něm vidět, že je mu již nepříjemné se o dalších nabídkách bavit a rychle se loučí a odjíždí. Njn, asi balijská mafie.
Náš nový resort je opravdu pěkný a vypadá velmi klidně. Objednala jsem nám soukroumou vilku s výhledem do zahrady na bazén a moře. Samotná vila je luxusně vybavená, postel a matrace je tak kvalitní, že se mi zde podařilo usnout ještě odpoledne, hned poté, co jsme obešli místní pláž a zaplavali si v bazénu. Pláž je zde na severu černá, vulkanická. Po cestě potkáte místní, jak si grilují své úlovky z moře a je tu krásný západ slunce.
Další den dopoledne se vydáváme prozkoumat místní podvodní krásy, ale bohužel máme smůlu na kalné moře, a tak skoro nic nevidíme. Trávíme tedy pár hodin odpočinkem u bazénu, prakticky skoro sami v celém resortu. Odpoledne si domlováme zapůjčení skútru a vydáváme se na doporučení k nedalekému vodopádu, který se ukrývá v horách. Najít ho bylo krapet umění, ale podařilo se. Kája si cestou zastavil u místních na polévce a zkonstatoval, že mu chutná víc jak v hotelu. Od parkoviště jsme to měli k vodopádu asi ještě půl hodiny místní junglí.
Byla to příjemná změna k našemu pobytu u moře. Voda ve vodopádu je opravdu studená, tak přijde vhod jako příjemné ochlazení. Cestou narazíte na banánovníky i na místní přírodní restaurace. Dokonce si zde můžete objednat i nocleh. Když tohle příjemné místo opouštíme, začíná se už stmívat. Cestou dolu zjišťujeme, že ne zcela fungují obě brzdy, ale zdárně se vracíme na hlavní silnici a vyrážíme zpět k hotelu. Máme to něco málo přes hodinu cesty.
Neujedeme ani kilometr a naše motorka zaškubne a dál už nejede. Kája ji zkouší všemožně znova nahodit, ale bez úspěchu. Snažíme se ji tedy odtlačit k první nejbližší vesnici. Vzhledem k tomu, že už se setmělo, neděláme si iluze, že někoho potkáme. Nicméně potkáváme pár mladých Balijců a ptáme se, zda umí zjistit, co se našemu skútru stalo a zda to umí dát dohromady. Kluci se začnou smát a kývat, že neví.
Po chvíli jejich chychotání dorazí starší muž, ať zatlačíme skútr k němu na dvorek, že tam dorazí jeho známý, který je opravář. Mezitím, co zjišťujeme, že motorce praskl klínový řemen a že oprava nebude za chvíli, se náš nový balijský kamarád ptá na číslo do hotelu, že nám tam zavolá, ať pro nás někdo přijede. Na recepci nejprve odmítají, ale pak si nejspíš uvědomili, že bychom mohli „rozmáznout“ to, že nám půjčili motorku ve špatném stavu a ještě nás nechali bez pomoci hodinu po cestě, a tak pro nás poslali řidiče. Opravou skútru jsme strávili asi dvě hodiny na dvorku s novými přáteli.
Musím říct, že tohle byl při vší té smůle asi jeden z nejhezčích zážitků na Bali, kdy jsme se takto dostali do balijské rodiny a poznali jejich pohostinnost a přátelskou povahu. Kluci se poměřovali s Kájou, jak jsou vysocí a se mnou se fotili u motorky na památku. Do hotelu jsme se nakonec vrátili unaveni až pozdě večer, a tak i rušíme ranní potápění.
Místo výletu na potápění jsem si ráno vymyslela cestu na nejhezčí pláž v okolí severovýchodního pobřeží, na White Sand Beach. S krapet menší nedůvěrou nám opět zajišťuji zapůjčení motorky. Tentokrát dostáváme mladší skútr a vyrážíme tedy opět na cestu. Podle místní brožury se na pláž odbočuje ve vesnici, 5 km před Candiddasou. Ceduli samozřejmě přehlížíme, a tak se vracíme zpět. Když tuhle pláž budete hledat, ceduli k ní najdete ručně namalovanou s nápisem „White Sand Beach“.
Mohlo by vás také zajímat:
- Praktický průvodce na Seychely
- 5 tipů na ubytování na La Digue
- Jaké si dovézt suvenýry ze Seychel
- Nejhezčí pláže jižního Lomboku
Tyhle místa už jsou samozřejmě turisticky oblíbená, a tak na vás na konci bude čekat i „hlídané“ placené parkoviště. Pláž je opravdu pěkná s bílým pískem. Z jedné poloviny jsou zde restaurace a bary s možností lehnout si pod slunečník na lehátka. Druhá polovina je pouze pláž. Na své si zde tedy přijdou milovníci opuštěných pláží – tak i kompletního servisu s lehátky, slunečníky a drinky na zavolanou.
Užíváme si šnorchlování, opalování a než tohle krásné místo opouštíme dopřáváme si čerstvou grilovanou rybu v jedné z místních restaurací. Tentokrát nás náš skútr dovezl v pořádku zpět do hotelu. Ráno máme objednanej trajekt na ostrov Gili Meno, kam jsem se podle zjišťovaných informací neskutečně těšila, ale o tom až v příštím díle – Bali cestopis.
Krásnou dovolenou
Vaše dovolenkářka