Náš přílet na Mauricius byl v brzkých ranních hodinách. Po deseti hodinách letu, kdy jsme se nevyspali zcela do růžova, jsme si šli vyzvednout naší krosnu. Když už jsme byli mezi posledními čekajícími na svá zavazadla, začínala jsem se pomalu smát. Po loňské zkušenosti ze Seychel, kdy nám nedorazilo ani jedno zavazadlo, jsem však letos byla připravená na vše. V příručních zavazadlech jsme měli vše potřebné a v krosně navíc šnorchlovací výbavu, kosmetické přípravky a věci navíc, které bychom v případě ztráty mohli postrádat. Naštěstí se tentokrát ztráta zavazadel nekonala a my si šli, skoro se sirkama v očích, pro naše auto na několik příštích několik dní.
Skoro po hodině čekání jsme se dočkali našeho auta a vyrazili hned na první pláž v okolí letiště. Bylo 7 ráno a my měli podle našeho času stále ještě noc (-3 hodiny). Po pár kilometrech jsme tedy dobrovolně zabloudili k místní veřejné pláži, kde jsme si rozložili deku a chvíli jen tak rozjímali, abychom si odpočinuli na náš přejezd přes ostrov, až do našeho prvního útočiště, nedaleko od Trou Aux Biches.
>Porovnejte ceny ubytování v okolí Trou aux Biches, na Mauriciusu <
Veřejné pláže jsou na Mauriciusu poměrně dobře udržované. K dispozici jsou zde i veřejné toalety (jejich čistota je samozřejmě k odpoledni klesající) a u každé takové větší pláže či parku naleznete i nějaký ten stánek s tradičními jídly. Van se zmrzlinou a kousky cukrové třtiny poznáte podle šílené hudby, kterou budete slyšet ještě několik dní po návratu.
S Célií, majitelkou naší první soukromé vilky, jsme byli domluveni, že můžeme dorazit již na 11. hodinu, a proto jsme po krátkém odpočinku zadali adresu našeho malého ráje do navigace a vypravili se napříč Mauriciem po místní dálnici. Silnice jsou zde poměrně v dobrém stavu a na styl jízdy vlevo s troubením, když předjíždíte, si zvyknete rychle. Šok jsme zažili až v Port Louis. Vysoké mrakodrapy, hustá doprava a tradiční dopolední zácpa umocněna nehodou osobního auta v našem směru. Do toho se přidal déšť na uvítanou a bylo jasné, že v tomhle městě se déle chtít zdržovat nebudeme. Asi po další hodině se vymotáváme z Port Louis a s ním opouštíme i deštivé počasí, aby nás pobřeží u Trou aux Biches přivítalo s polojasnou oblohou.
Chvilku nám trvalo, než jsme residenci s naší soukromou vilou objevili. Jedná se o komplex několika domků s vlastním bazénem a dokonalým soukromím. Po nalezení správné adresy a projížděním okolních ulic jsem již pochopila, že doporučení naší paní majitelky na zapůjčení auta nebyl pouze trik, jak z nás dostat další peníze, ale dobře míněná rada. Residence stojí osamoceně, několik set metrů od silnice, mezi lány cukrové třtiny, kterou na Mauriciu míjíte prakticky na každém kroku. Vybalení věcí necháváme na potom a užíváme si prvních chvil našeho vlastního ráje. Vila i bazén vypadají ve skutečnosti ještě mnohem lákavěji, než na úvodních fotkách a celý komplex na vás působí, daleko od turistického ruchu, příjemně relaxačně.
Se svým dovolenkářem jsme se shodli, že okolní čtvrť nám připomíná balijské odlehlé ulice, kam příliš turistů nezavítá. Asi pět minut autem jsme měli odsud centrum oblíbené turistické lokality Trou aux Biches (TAB) a na druhou stranu neméně oblíbenou destinaci pro potápěče a milovníky šnorchlování přímo od břehu, Pointe aux Piments. V TAB jsme ochutnali první místní speciality. Jsou to převážně Roti – placky, ve kterých je zabalené maso, zelenina, ryby v různých příchutích. A pro nás bezlepkáře se tu najdou buď grilované malé ryby s rýží, nebo tradiční smažená rýže s masem a zeleninou.
Cestou z prvního výletu po pobřeží se zastavujeme v místním supermarketu a nakupujeme zásoby na první dny. Vliv Francie a oblíbenost destinace právě u turistů z této země je očividný skoro na každém kroku. Většina místních vás zdraví a začíná konverzaci ve francouzštině a v obchodech vždy naleznete nějakou tu čerstvou klasickou francouzskou bagetu, kterou si zde místní i dovolenkářští francouzi nosí stejně hrdě v podpaždí, jako například v Bretani. V obchodě se nestačíme divit ani vybavením všech možných sýrů a jogurtů. Myslím, že leckterý český supermarket by před takovouto nabídkou francouzských specialit zblednul. My si nakupujeme suroviny pro tradiční bezlepkové paličinky a míříme již za dalšího průtrže mračen zpět k nám, do našeho malého ráje.
Ráno se probouzíme s výhledem do malé zeleně a náš vlastní bazén nás láká ke svlažení ještě před snídaní. A čím jiným začít další krásný den v ráji, než mými trdičními palačinkami v mauricijském stylu. Počasí se každou chvílí mění, a tak si užíváme až do odpoledne ničím a nikým nerušený odpočinek. Odpoledne se vydáváme prozkoumat pobřeží na druhou stranu, k Pointe aux Piments. Pláže jsou zde plné kousků korálů, které sem moře přivaluje. Vzhledem k tomu, že útes je zde nedaleko, dá se i příjemně šnorchlovat již od pobřeží. Večeři si jdeme „ulovit“ do jedné z místních tradičních restaurací. Protože se schylovalo opět k dešti, necháváme si kuřecí curry a grilovanou rybu zabalit s sebou a končíme tento aprílový den večeří v naší vilce.
Pro ty z vás, kteří se zajímali, kde jsme soukromou vilu s bazeném rezervovali. Opět jsem využila služeb Airbnb. Vila je součástí residence, kde naleznete k pronájmu i několik dalších podobných domků od jiného majitele. Cena za noc pro 2 osoby se pohybuje okolo 2-3 tis/ noc. Cenu stanovuje majitelka nejspíš dle obsazenosti a sezóny. Komunikace byla opět skvělá a pronájem vily doporučuji především párům, kteří si chtějí užít pár dní v soukromém ráji a nevadí jim, že do centra TAB a k pláži to budou mít cca 5-10 minut autem. Jinak v residenci by mělo být přístupné i fitness, které jsme však nevyužili. Místo toho jsme si užívali plavání ve svém vlastním bazénu v naprostém soukromí.
Aktualizace leden 2019:
- majitelka Célia vilu stále pronajímá za stejnou cenu 2-3 tis/noc dle sezóny a obsazenosti.
Pokud ještě nevyužíváte služeb Airbnb, můžete se nechat inspirovat mým návodem a využít i bonus na první rezervaci.
Vaše dovolenkářka