Kdysi dávno by asi spoustu z vás nenapadlo, jak snadné jednou bude vypravit se na dovolenou na Seychely, a to ještě bez cestovky a přes Vánoce. My si tento sen splnili spontánním nákupem akčních letenek z Vídně a musím se přiznat, že od prvního momentu si nás Seychely získaly.
Letenky na Seychely za rovných 14 tisíc z Vídně s 1 krátkým přestupem v Abu Dhabi a přes Vánoce. Navíc na přesnej počet zbývajících dovolenkových dní mého dovolenkáře. Tomu se říká dovolenkářské znamení. Za deset minut máme potvrzení o letenkách v emailu a další plánování dovolenkářské expedice v ráji může začít! Druhý den ráno byly ty samé letenky již přes 20 tisíc. Normálně bych takhle spontánní nebyla, ale Seychely byly v plánu již na jaře tohoto roku, kdy jsme dali nakonec přednost Bali a dalším ostrovům v Indonésii, a tak jsem již měla zběžně nastudováno „co a jak“.
Letenky jsme kupovali na poslední chvíli a plánování to bylo prakticky ze dne na den, ale vše klaplo, jak mělo a podařilo se mi navíc několik parádních rezervací, které nám ušetřily pár korun v naší dovolenkářské kapse. O tom, kde se dá na téhle destinaci ušetřit a jak si seychelskou pohádku užít za cenu letní středomořské dovelené, se budete moci dočíst na mnou připravovaných samostatných stránkách:
Vše máme zabalené, přesně dle mých pravidel, kdyby se nám nějaké zavzadlo zatoulalo (což se nám ještě doteď nestalo), rezervace potvrzené, pojištění vytištěné a teď se jen pár hodin vyspat a brzy ráno se dopravit na letiště do Vídně. Z Českých Budějovic je to kousek. Parkování na poslední chvíli se bohužel prodražilo, ale i tak se dostáváme na fajn cenu u jednoho z hotelových parkovišť. Služba vymyšlená na výbornou, ale spolupracující taxi služba by si zasloužila vyměnit, a tak si hned užíváme přes půl hodiny čekání u parkoviště na slibované taxi, které ne a ne dorazit. Ještě že si nechávám všude časovou rezervu.
Na Check-in teď obsluhují navíc další pracovníci, kteří po vytištění palubního lístku ještě znova kontrolují totožnost a ptají se kam letíte a co tam budete dělat. Dostáváme nálepky na naše zavazadla, které nám odbavují až na Seychely do Mahé a jdeme spokojeně čekat za kontrolu. Let si tentokrát užíváme. Do Abu Dhabi je to okolo pěti hodin a sedíme po třech. Za námi jsou volná exitová místa, kam se hned posadila postarší paní, kterou letuška přesadila zase zpět s tím, že by si musela připlatit. V tom se strhla slovní přestržka mezi letuškama, zmíněnou paní a pánem, který se jí chtěl zastat. Zajímavé zpěstření první části letu. Jen co se uklidnili, zpozorovala jsem na sedadlech před námi dva muslimy, kteří se začali modlit. Nebudu tu popisovat, co se člověku honí hlavou, ale je to v rámci událostí posledních týdnů zvláštní pocit. Po chvíli již roznáší jídlo. Dietní a speciální jídla na přání roznáší vždy přednostně a můj Gluten Free oběd vypadá i chutná dobře. Musím společnost Fly Niki a Air Berlin pochválit (těžko uvěřit, že tak kvalitní společnosti už zkrachovaly, pozn. 2019), předčily mé očekávání a na závěr při výstupu jsme navíc dostali Mozartovy koule.
Sledujete již dovolenkářku na Instagramu?
V Abu Dhabi jsme měli pár hodin čas, vyzvedáváme si tedy v klidu palubní lístky na následný let s Air Seychelles, předkládám ke kontrole naše lístky z odbavených zavazadel a čekáme na příjemných polohovaných sedačkách na letadlo. Letiště v Abu Dhabi je rozestavěné a i uvnitř panuje jistý chaos. Dělali jsme si srandu, že snad se v tomto chaosu přeloží i naše zavzadla. Chození po letištních obchodech mě nebaví, ale mají tu poměrně dost světových časopisů zdarma, tak se alespoň dozvídám něco ze světa. V letadle na nás čeká příjemné překvapení v podobě poloprázdných sedadel. Copak nikdo jiný nevyužil těchto akčních letenek, nebo to bylo prostě štěstí?
Rezervuji si tedy hned volných prostředních 5 sedaček vedle nás, stejně jako to dělají pan a paní za námi. V tenhle moment hraje hlavní roli rychlost a v těchto situacích můj plazí mozek funguje naplno. Když se rozhoupali i ostatní, byla již prostřední sedadla zabraná. Pokud se vám tedy naskytne něco podobného, zaberte si sedadla hned na začátku. Nejhorší co se vám může stát je, že vás někdo vyhodí, nebo že vás letuška posadí zpět s tím, že v tomto letu jsou tato sedadla placená. Popravdě takovéto štěstí na poloprázdné lety jsem měla jen při cestě na Nový Zéland a před 3 roky v letu na Maledivy. Další fakt, který nás překvapil, že jsme byli jediní Češi v letu na Seychely. Potkali jsme zde pouze jeden pár Slováků. To už se mi také dlouho nepřihodilo. Pamatuji si na ten šok z května, kdy polovina pasažérů v letu na Bali byli právě Češi a Slováci.
Do růžova vyspaní přistáváme ráno v 7 hodin na letišti v Mahé. Vyplňujeme příletové kartičky – klasická imigrační a druhá o zdravotním stavu. Stejně tak probíhají dvě kontroly. Vízum se žádné neplatí a ani při odletu jsme neplatili odletovou taxu, ta je již v ceně letenek (ale nemusí to tak být vždy). Na té první kontrole si vás i točí či fotí. Zrovna zde přistávají dvě letadla, tak se nás ke kontrole nahrnulo víc. Zatímco se postupně posouváme, zdá se mi, že slyším v rozhlase jméno, které se podobá tomu našemu. Když už asi po desáté zopakují mezi ostatními jmény něco jako „Vehla“, ptám se paní, která kolem kontroluje, co to znamená. Paní se usměje a říká, že po kontrole máme jít na zákaznický servis, že nám nejspíš nedorazil kufr.
Tak a je to tady. Pořád se nám to vyhýbalo, zatímco přátelé a dovolenkáři kolem nás měli již peprné příběhy o ztracených či poničených zavazadlech. Prvně mě polil pot, ale říkám si, že přece vše balím tak, kdyby se tohle přihodilo, abychom měli věci na první dny u sebe v příručních batozích a navíc ještě balím věci na polovinu ke mně i do krosny mého dovolenkáře. Takže se vlastně nic neděje. Procházíme tedy kontrolou, kde se nás pán vyptává, kde budeme bydlet a chce vidět všechna potvrzení včetně zpáteční letenky. Nic strašného, jak se někde píše. Jen je fajn to vše mít pohromadě a počítat s tím, že se vás budou vyptávat. Krapet víc je zajímalo naše ubytování na La Digue přes Airbnb, ale nyní by to snad již neměl být problém (pozn. 2019).
Po kontrole mířím hned ke stánku zákaznické podpory, kde mi paní oznamuje, že již na mě čeká. Takže to jméno „Vehla“ jsme byli opravdu my. Kája ještě stojí u pásu a hledá alespoň jedno z našich zavazadel. Po chvíli pochopil, že nedorazilo ani jedno. Paní mi ukazuje seznam asi 20 zavazadel, které se „rozhodly“ zůstat o něco déle v Abu Dhabi a vyhledáváme v něm čísla těch našich. Jsou tam opravdu obě. Už se tomu smějeme, co také jiného. Paní z informací slibuje, že by měly dorazit ještě dnes večer a že nám je dovezou do našeho ubytování na Praslinu. Díky této informaci se ani nedožaduji nějaké náhrady, protože nám tím odpadá náklad za taxi na Praslinu. Větší zavazadla do autobusu nepouští.
Nakupujeme tedy malý seznam věcí ve free zóně, o který si řekla naše paní domácí z ostrova La Digue a vydáváme se pouze a jen s našimi příručními batohy ven z letiště. Musím uznat, že to mělo něco do sebe. Takhle na lehko se nám už dlouho krásně necestovalo. Naštěstí jsme měli s sebou věci na převlečení včetně letních bot. Venku vás poleje krásné exotické horko a vlhkost vzduchu okolo 80 % se také přihásí ke slovu.
Měním 100 euro na místní peníze a pak se jdu hned nahlásit do stánku, kde máme objednaný Shuttle do přístavu, odkud pojedeme trajektem na první ostrov Praslin. Nevím, kde to kdo pomotal, ale mysleli si, že nám jede trajekt už v 9 hodin, a tak dostáváme osobního šoféra, který na mé vysvětlení, že nemusí tak spěchat, že nám jede loď až v 11, stále odpovídá francouzskou angličtinou, ať se nebojím „jede vám loď v 9 – v 9 tam budete“. Přestávám se tedy dohadovat a užíváme si naší první závodní jízdu mezi letištěm a přístavem. V přístavu sice loď doháníme, ale na informacích mi s omluvou paní oznamuje, že je tato linka již plná a že musíme opravdu vydržet až na 11. hodinu. Jsme docela vyspalí, a tak si necháváme jednu tašku na informacích a vydáváme se s vytištěnou mapkou Victorie do města. Rázem mi dochází, že tak jak dokonale vše připabaluji do příručních batohů, tak jsem zapomněla na malý opalovací krém. O tom, co se hodí zabalit do příručních batohů pro případ, že se vám ztratí zavazadla, připravuji speciální článek.
Za necelé dvě hodiny stíháme projít centrum Victorie křížem krážem. Je neděle a to znamená, že mají všude zavřeno. Otevřeno mají pouze indické obchody a některé restaurace typu „take away“. Je to prakticky nejoblíbenější stravování pro dovolenkáře, jako jsme my i jako rychlé občerstvení pro místní. V přepočtu za cca 100 Kč dostanete rýži nebo nudle s různými curry omáčkami. Z jedné velké porce jsme se většinou najedli oba. Na Seychelách mi ale stejně přijde nejlepší vařit si sami, o tom ale podrobně na stránkách, které jsem k Seychelám založila:
Cesta trajektem z Mahé na ostrov Praslin trvá hodinu. Únavou usínám a při probuzení mám pocit, že přistáváme letadlem do moře. Krapet s námi ten velký katamarán houpal po vlnách, ale na květnový zážitek z Bali to rozhodně nemělo. Vystupujeme pouze s batohy a všude se diví, že nemáme zavzadla. Hned v přístavu stojí několik „naháněčů“ na půjčení auta, ubytování a na taxi. Vzhledem k tomu, že nemáme kufr ani krosnu, šetříme za taxi a vydáváme se rovnou k autobusové zastávce. Informace o autobusových spojích mám zjištěné již dopředu. Cestou se nám jeden taxikář směje, že v neděli autobusy nejezdí. Ještě než zatáhl okýnko, vyřítil se autobus ze zatáčky, takže jsem se stačila vysmát já jemu.
Měli jsme štěstí, chytili jsme rovnou autobus naším směrem k Anse Possession, to je směr Anse Boudin nebo Zimbabwe. Platíme 10 rufií za oba (necelých 20Kč) a vydáváme se natěšeni na naši první jízdu autobusem po ostrově Praslin. Často se dočtete, že jízda autobusem je zde divoká. Pokud jste však procestovali Srí Lanku s „červenými ďábly“, bude pro vás cestování seychelskými autobusy pohodovou jízdou. Jinak na jejich obhajobu, že někde nechtějí brát zavazadla do autobusu, opravdu jsou tu místa tak akorát na malou až střední krosnu- s těma by problém být neměl a i na Mahé jsme viděli, že s malou krosnou do autobusu turisty vzali. Kájovo velká by však neprošla.
Je zde několik autobusových zastávek, ale většinou se staví i na znamení. Máme štěstí a vidíme ceduli našeho ubytování hned u cesty. Zdlouhavé hledání se tedy konat nebude. Řidič nám zastavuje ve vesnici Anse Possession, na jejímž začátku se nachází naše vilka pro příští 4 dny. Překvapená je i slečna, která nám vilku připravovala, jak rychle jsme se z přístavu dostali a kde máme zavazadla. Historku o tom, jak se naše zavzadla rozhodla zůstat o něco déle v Abu Dhabi, už sázím hned za pozdravem. Slečna nás ujišťuje, ať se klidně vydáme na výlet, že paní majitelka nám zavazadla převezme. Podařilo se mi rezervovat nám za fajn cenu okolo 2 tis./noc samostatnou vilku hned na pobřeží v jedné z nejhezčích oblastí na ostrově Praslin. Je tu klid, žádné zástupy turistů a žádné hotely jeden vedle druhého. Máme dokonce soukromý přístup do moře.
Vesnička Anse Possession navazuje po cca 2 kilometrech na oblíbené a poměrně rušné středisko Cote d’Or, nebo chcete-li Anse Volbert. Jsou tu ubytování převážně ve stylu Self Catering, podobně jako máme my. Jedná se o apartmány či celé vilky, které jsou vybavené i kuchyňou, kde si pohodlně uvaříte. Tento styl ubytování na Seychelách je hodně oblíbený a vyjde rozhodně levněji než noclehy v hotelech a resortech. K dispozici máme navíc altánek, ze kterého je dechberoucí výhled na pobřeží a protější ostrov Curieuse.
Společně od ostrova až k našemu pobřeží se rozkládá mořský národní park a má tu být krásné potápění i šnorchlování. Přiletěli jsme prý ale po silných deštích, které se mohou během prosince a ledna sem tam objevit, a proto je voda zakalená. Bohužel tomu tak bylo po celé 4 krásné slunečné dny našeho pobytu, takže kromě rozseklého lýtka o korál, který jsem při couvání do zakalené vody neviděla, jsme tu v moři nic zvláštního nezažili. Každopádně vila i naše každodenní výhledy na moře a do čarokrásné přírody, byly nezapomenutelné. Místo období dešťů, které mělo v prosinci panovat, jsme měli štěstí na 14 dní bez větších přeháněk přes den a z celé dovolené nám propršely jen 2- 3 dny, pokud se tomu tak dá říkat. Spíše v ty dny panovalo aprílové počasí.
O ostrovech samotných a o tom, jak jsme si Vánoce v ráji naplánovali a užili do posledního Štědrého dne, budou zase příští články. Těšte se! A o tom, jak si vše naplánovat na vlastní pěst s rady, tipy a super informacemi, se dočtete i na mnou založených ectra stránkách o Seychelách:
A abych tento první příspěvek zakončila nějakou veselou historkou. Zavazadla nám po příletu opravdu dorazila hned první den večer, což nám udělalo opravdu velkou radost a abychom si tuto zkušenost vychutnali opravdu naplno a hned na ten pocit nezapomněli, přiletěli jsme před dvěma dny na letiště do Vídně opět o zavazadlo chudší. Tentokrát dorazil alespoň můj kufr. 20 kg špinavého a mokrého prádla s věcmi na šnorchlování nám dorazil do druhého dne a my se tak již nyní těšíme na další dovolenkářské zážitky.
Takže pokud si říkáte, že vám se tohle stát nemůže, nebo že přeci nemohou ztratit všechny kufry a že je nemožné, aby vám v rámci jedné dovolené ztratili zavazadla hned na dvakrát i při příletu, tak věřte, že stát se může opravdu vše.
Krásnou dovolenou
Vaše dovolenkářka