Dlouho jsem přemýšlela, jak napsat tenhle díl o Bali, aby to nevyznělo extrémně negativně. Ten, kdo mě sleduje a zná již delší dobu, ví, že jsem typ cestovatele, který je nejšťastnější mimo místa masového turismu a že pláže typu „Makarská“ a „Phuket“ mě dostávají do infarktových stavů. Ale dobrá, rozhodla jsem se napsat tenhle díl rychle a pokud možno objektivně.
Alam Puri Hotel – Bali – Ubud / foto: Petra Švehlová Stowasserová, dovolenkářka
Ubytování na Bali – Alam Puri Resort/ foto: Petra Švehlová Stowasserová, dovolenkářka
Na dvě noci jsem nám objednala moc pěkný hotel, který nabízel bezplatnou dopravu několikrát denně do centra Ubudu. Byl to pro nás kompromis, kdy jsme mohli bydlet v klidné lokalitě s výhledem na rýžová pole, na půli cesty mezi letištěm a městem. Kdybych měla tedy zhodnotit první dva dny na Bali, nejhezčí zážitek máme právě z našeho hotelu. Komplex je vlastně jedno velké muzeum. Majitel zde vybudoval nádherné místo k odpočinku a každá vila, kterou si zde můžete pronajmout, vás potěší svou originalitou a tradičním vybavením. My si objednali v akci vilu typu Royal o celkové velikosti 100 m2 s vlastním bazénkem. Vybavení bylo naprosto dokonalé. Nedokážu si představit nic lepšího, než si po příletu lehnout do vany a osvlažit se ve vlastním bazénku. Z obývací místnosti jsme pak měli výhled na hlavní bazén a rýžová pole. Upřednosťnuji tyhle typy alternativního ubytování před klasickými hotely. Vše na vás působí tak nějak relaxačně.
Ubytování na Bali – Alam Puri Hotel – Hotelový bazén s neskutečným výhledem na rýžová pole, skoro celý zbytek odpoledne jsme ho měli po návratu z Ubudu jen pro sebe / foto: Petra Švehlová Stowasserová, dovolenkářka
Na druhý den ráno jsme se domluvili na bezplatném odvozu do centra Ubudu. Nakonec jsme byli jediní hosté, kteří tam v daný den jeli, a tak jsme měli auto i řidiče jen pro sebe. Cesta trvala okolo půl hodiny a příjemný řidič nám při ní vyprávěl o balijské kultuře a popisoval místa, kolem kterých jsme jeli, což byl hned po ubytování další skvělý zážitek z Bali. Vysadil nás přímo v centru a domluvili jsme se, že jelikož jsme jediný, nabere nás přímo u Monkey Forest, abychom nemuseli jít cestu zpátky do centra. Jen co nám řidič zamával a my se ani nestačili ještě rozkoukat v naší malé mapě, už se nás někdo ptal, zda chceme taxi a během dalších 5 minut asi 10 dalších. Cestou jsem viděla značení „turistické informace“, dojdu se tedy podívat, zda mají alespoň „free mapku“, jako je tomu vě většině turistických centrech. Jaké překvapení, že bezplatnou mapu již nedávají, ale že si ji samozřejmě mohu koupit za cenu, na kterou jsem se musela znovu ptát, abych se ujistila, zda to myslí vážně. Žádné další materiály k vlastnímu prostudování jsem zde také nenalezla. Mohlo mi dojít, že v hlavním kulturním místě oblíbeného Bali nebude nic zadarmo a to ani rady od tamních pracovnic TIC. No nic, máme svoji malou mapku a vydáváme se prohlédnout si místní chrámy. Cestou již ignorujeme nabídky na taxi a vyhýbáme se na chodníku jednomu turistovi za druhým.
Ubud a jeho centrum / foto: dovolenkářka
Ubud palác / foto: dovolenkářka
Ubud – trh, který znáte z filmu Eat Pray Love / foto: dovolenkarka
Naše další kroky vedou na místní tržnici. Pokud jste viděli film Eat, Pray, Love s Julii Roberts, tohle je jedno z míst, kde se ve filmu procházela a projížděla na kole. Prý tu i někde najdete Ketuta, jako byl ve filmu. Pro nás tohle místo bylo jen dalším zklamáním. Koupili jsme si alespoň balíček vanilkových lusků – ty se zde vyplatí nakoupit ve velkém. Nikde jinde jsme je již neviděli a hlavně jsme je usmlouvali za velmi dobrou cenu. Rozhodli jsme se tedy opustit centrum Ubudu a vydat se k další místní atrakci, Monkey Forest.
Ubud – zázvorové limonády tu umí opravdu skvělé. Jídlo a pití je něco, za co se na Bali nevyplatí šetřit / foto: dovolenkářka
Mám opice ráda, takže na tohle místo jsem se těšila. Z centra města se sem dostanete pěšky asi za půl hodiny. Pro ty pohodlnější se tu nabízí samozřejmě taxi na každém rohu. My si cestu zpříjemnili v jednom z místních barů a nechali si vyrobit domácí zázvorovou limonádu. Opičí komplex má 2 vstupy, je jedno kudy vstoupíte. Zaplatíte pár korun a hned od vstupu jste obklopeni malými i velkými opicemi. Pokud se chcete vyfotit s opicí za krkem, na hlavě, nebo na ruce, stačí si koupit trs banánů a opice je vaše. Vzhledem k mým loňským zkušenostem s agresivními opičáky ze Srí Lanky, mně Kája domluvil, abychom se tohodle zážitku vzdali. O pár metrů dál jsme pak byli svědky toho, že ne každá opice je v téhle zahradě příjemná společnice a že tahle zábava může skončit i nějakým tím kousnutím. Procházka po celém komplexu je ale fajn. Můžete si tu vybírat uličky a jít mimo dav. Doporučuji však dávat si pozor, kam šlapete. Já takhle omylem šlápla jednomu opičákovi na ocas a už mě začal pronásledovat. Naštěstí to hned viděl místní správce a opici odlákal.
Výlety na Bali – Monkey Forest Ubud / Foto: Petra Švehlová Stowasserová, dovolenkářka
Jakmile vás opičí park přestane bavit, máte spousty možností, kam se jít najíst. Nabízí se tu restaurace hodně levného občerstvení, ale i pěkné a čisté, kde se dá najíst za pár korun v příjemném posezení s výhledem na rýžová pole, která tu jsou (především v okolí Ubudu) na každém kroku. My si dali tradiční balijskou specialitu – maso na tyčkách s arašídovou omáčkou. Tohle jídlo jsem si pak dávala kdekoliv jinde, když jsem nevěděla co si jiného bezlepkového objednat. Po jídle už na nás u opičího komplexu čekal náš řidič a celý vyplašený chtěl od nás vstupenku. Vysvětloval nám, že zde v Ubudu funguje mafie i na parkování aut a že musí dokládat, že jsme byli opravdu uvnitř, jinak by tam nemohl zaparkovat. Tak nějak si zvykáme na „přátelské a milé“ Bali plné „bezelstných obyvatel“.
Výlety na Bali – Monkey Forest Ubud / foto: dovolenkářka
Ubud / foto: dovolenkářka
Restaurace v Ubudu / foto: dovolenkářka
Naštěstí se večer vydáváme z našeho hotelu po ulici směrem k malému náměstí, kde je trh pouze pro místní obyvatele. Kája se těší, že vyzkouší některou z místních specialit a já, že ukořistíme zásoby ovoce. Jdeme poměrně dlouho než narazíme na první stánky s občerstvením. Kája zkouší obalované kuřecí kousky ve strouhance. Myslím, že KFC by se oproti tomu stydělo. Na trhu nakupujeme ovoce za pár korun a cestou zpět se zastavujeme u dalšího stánku, kde se vyrábí jakoby velké palačinky. Místní kuchař bohužel nerozumí anglicky a vypadá to, že jsme se dostali do místa, kde (konečně) nejsou na zástupy turistů zvyklí. Naštěstí ke stánku přijíždí místní muž pro večeři a dává se s námi plynule do konverzace. Vysvětluje nám, že si můžeme dát buď sladkou nebo slanou variantu a že se palačinka naplní a nakrájí na kostičky do krabice. Hurááááá, konečně nějaký skutečný balijský zážitek. Bohužel se nejedná o bezlepkovou dobrotu, ale Kája si svou večeři náramně užil. Spokojeni si vychutnáváme naši druhou noc na Bali a těšíme se na další den, kdy se již přesouváme k moři, konkrétně na nedaleký ostrov Nusa Ceningan.
Restaurace v Ubudu / foto: dovolenkářka
Doufám, že jsem vás svým dnešním příspěvkem neodradila od návštěvy Bali. Popravdě, kdybych na Bali jela znova, Ubud by bylo místo, které bych určitě vynechala. Hezké jsou rýžové terasy v okolí, které stojí za vidění, ale ty zvládnete klidně i při projíždění. V příštím díle se již těšte na příspěvky od moře, respektive z okolních ostrovů.
Krásnou dovolenou
Vaše dovolenkářka
